Krutě zmatení esesáci

Tihle esesáci vůbec netušili, která bije.

Typickou situací koncem 2. světové války byla po boji německých ozbrojenců s partyzány násilná perzekuce. Němci pochytali koho mohli: partyzány a případně nějaké místní lidi navrch. A dost často své zajatce nakonec postříleli.

Oběti většinou tušily, že je zle, a pokud to šlo, rozloučily se se svými blízkými. Alespoň nějakým lístkem ukrytým za trámem nebo uvolněným kamenem.

Ne tak v obci Vícov na Prostějovsku podle titulku článku Kruté století: Než je ve škole esesáci postřelili, schovali vzkaz na rozloučenou .

Esesáci své zajatce nepostříleli, jen postřelili. Takovou věc jistě oceníte, týká-li se vás to osobně.

A němečtí okupanti už taky asi tušili, že to s nimi po válce nedopadne dobře, a tak ještě před postřelováním svých obětí schovali vzkaz na rozloučenou.

Velmi lidské, až skoro slza ukápne.

Obzvlášť když AI odmítne zobrazovat esesáky, protože je to extrémistické, a vzkaz Němce je na vygenerovaném obrázku nadepsán anglicky.

Jen … kdysi dávno nás to ve škole učili jinak. Krutěji.